Integrace aquaponie s dalšími systémy

Základem aquaponie je řešení problému s vypouštěním odpadních vod z recirkulačních akvakulturních systémů. Aquaponie tento cyklus uzavírá, čistí odpadní vodu od – pro ryby – toxických látek a dává tak akvakultuře udržitelný rozměr. V rámci vědeckých studií byla aquaponie testována i na další odpadní vody včetně digestátu z bioplynových stanic jako tzv. digeponie či dokonce na čištění lidské moči pod úroveň toxicity.

Šetrné zdroje energie jako jsou fotovoltaika, tepelná čerpadla nebo solární tepelná energie mohou snížit ekologickou stopu aquaponické farmy na minimum. V současné době je však jejich využití finančně smysluplné spíše v integrované síti více procesů než pouze pro aquaponickou farmu samotnou. Pozitivní efekt mohou mít například poloprůhledné fotovoltaické panely, které ochlazují prostory skleníku a zároveň vyrábí elektrickou energii. Solární tepelná energie je například hojně využívána v tzv. solárním skleníku nebo pro absorpci sluneční energie solárními kolektory na ohřev vody.

Odsolování a remineralizace jsou procesy, aplikovatelné na větší aquaponické farmy, které umožňují zajistit rovnováhu v aquaponickém cyklu či přeměnu živin v systému. Aquaponii lze provozovat nejen ve sladkovodním prostředí, jak dokazuje odvětví aquaponie zvané maraponie či haloponie. Obě odvětví využívají mořskou nebo brakickou vodu na pevnině (maraponie) nebo přímo pod hladinou moře (haloponie). Flóra i fauna v takovémto systému zahrnuje pouze druhy žijící ve slané vodě.

Poslední ze zmíněných technologií – vermikompostování – je vhodné spíše pro menší aquaponické farmy. Princip vermikompostování spočívá v rozkladu organického odpadu žížalami, které zároveň produkují cenné hnojivo nazývané žížalí čaj. Toto kapalné hnojivo lze použít v pěstební části aquaponického systému. Samotné žížaly jsou pak vynikající potravou pro ryby.

Poslední technologií, která stojí za povšimnutí je již zmíněná bioplynová stanice. V kombinaci s aquaponií najdou uplatnění spíše menší bioplynové stanice, které produkují bioplyn z kalu získaného separací v mechanickém filtru či sedimentací z rybí nádrže. Následně pak může být z bioplynu získána tepelná, případně elektrická energie. Účinnost bioplynových stanic lze zlepšit obohacením vstupu o organické zbytky z rostlinné produkce, jelikož výtěžnost bioplynu z kalu v rybí části systému je sama o sobě nízká. Odpadní vodu z bioplynové stanice, zvanou digestát, lze pak po dalších úpravách použít jako hnojivo pro rostlinnou část, jak již bylo zmíněno v úvodu článku v rámci konceptu digeponie, kdy je rybí část aquaponie nahrazena právě bioplynovou stanicí.